Jak žít s Aspergerovým syndromem?

Možná jste se s takovou osobou již setkali, možná se sami poznáváte v základních povahových rysech „aspíka“. V obou případech jste si jistě pokládali otázku, jak se s touto „poruchou“ dá vést plnohodnotný život. Hledáte odpověď na otázku, jak žít s Aspergerovým syndromem? Nebo jak se chovat k osobě, která jím trpí, popřípadě jak navázat přátelství s tímto člověkem? Úkoly to jsou nelehké, protože Aspergerův syndrom je celoživotní záležitost, dá se to ale naučit. Sága Norénová ze švédsko-dánského seriálu Most je toho zářným příkladem. 

Co je Aspergerův syndrom?

Aspergerův syndrom je jednou z poruch autistického spektra (PAS), jedná se ale o odlišnou kategorii autismu, než se kterou se obvykle pojí mentální retardace. Právě naopak. Lidé s Aspergerovým syndromem mohou být nadprůměrně inteligentní a dosahovat úžasných výsledků v oblastech svého zájmu. (Sága je mimořádně inteligentní a schopná vyšetřovatelka.) Jejich potíže se týkají spíše mezilidských vztahů, které jsou pro ně španělskou vesnicí. Nerozumí běžným sociálním situacím a emocím druhých lidí. Plavou v tom, co jiní v kontaktu s druhými zvládnou intuitivně. Syndrom je pojmenovaný po vídeňském pediatrovi Hansovi Aspergerovi, který si poprvé všiml a formuloval typické rysy A.s. u čtyř chlapců, jejichž chování vůči okolí bylo zvláštní, stejně tak jejich způsob mluvy, vyznačovali se rovněž neobvyklou vyhraněností zájmů, neobratností v tělocviku a sociální interakci. 

Charakteristické znaky lidí s Aspergerovým syndromem

• Odlišují se už od dětství, kdy budí dojem, že neslyší, zvláštně se vyjadřují a komunikují.
• Mají úzce zaměřené zájmy, které se ustalují v dospělosti. (Sága se zabývá kriminalistikou a patologií, je to její práce i koníček.) S tím souvisí to, že témata „běžné populace“ jdou absolutně mimo ně. Můžete se pokusit s nimi mluvit o počasí, ale pokud není středobodem jejich vesmíru meteorologie, nejspíš si nebudete mít co říct.
• Nechápou humor, ironii, metafory, nadsázku, sarkasmus. Není to ale tak, že by neměli smysl pro humor. Jejich vtipy však s nejvyšší pravděpodobností nepochopíte, mohou být velmi zvláštní. Na druhou stranu váš humor zase připadá zvláštní jim.
• Bývají samotářští, špatně zapadají do kolektivu, často se stávají terčem šikany.
• Jsou často motoricky neobratní, ale to záleží na konkrétním člověku. Týká se to pohybu ve smyslu sportovních aktivit, ale i jemné motoriky – např. psaní.
• Plavou ve verbální i neverbální komunikaci. Obsah toho, co říkají, může být velmi zvláštní. Nevyznají se v tom, jak navázat a běžně používat oční kontakt. Španělskou vesnicí jsou pro ně rovněž: gestikulace, mimika, intonace, adekvátní rychlost mluvy, haptika a proxemika. Haptika se týká fyzického kontaktu (vhodného/nevhodného), proxemika toho, jak blízko je vhodné stát k osobě v konkrétní sociální situaci. Aspík může stát příliš blízko nebo i zády k člověku, se kterým mluví. (Sága si obvykle přímo na pracovišti během porady převléká tričko, nebo se šťourá v zubech.)
• Mohou negativně reagovat na změny, ty je přivádějí k šílenství. Vánoce a prázdniny jsou pro ně zpravidla utrpením. (Sága tráví všechen čas v práci, dovolená je pro ni nepřijatelná.) Drží se raději vlastních rituálů.
• Jsou perfekcionisté, proto špatně reagují na kritiku, která podkopává jejich sebedůvěru.
• Mají sklon k černobílému myšlení a přílišným generalizacím.
• Občas mívají nízké sebevědomí (vyplývající z neúspěchů v mezilidských vztazích), trápí je osamělost a bývají terčem šikany. Mohou trpět depresemi a komplexem méněcennosti. Současně také hyperaktivitou, poruchami pozornosti a neschopností ovládat svoje emoce.

Jak žít s Aspergerovým syndromem?

Lidé s Aspergerovým syndromem dnes mají spoustu možností, jak zmírnit svoje potíže a zlepšit kvalitu svého života. Od dětství mohou navštěvovat skupinovou terapii, kde natrénují sociální dovednosti. Zpravidla dvakrát týdně po dobu 60 minut se tak děti učí, jak správně vnímat, chápat, sdělovat a reagovat v sociálních situacích. Zvláštní kapitolou jsou způsoby, jak se bránit šikaně, jak ventilovat emoce, najít si kamaráda, zvládat výhry a prohry, ovládat mimiku a všechny ostatní „banality“ (pro Aspíky „těžkosti“), které umožňují proplouvat každodenním životem hladce. Existují i rodičovské skupiny, které si vyměňují svoje zkušenosti s dětmi „postiženými“ A.s. 

Jak se chovat k Aspíkovi?

• Především jako k sobě rovnému. Respektovat jeho odlišnost, zároveň se k němu nechovat jako k někomu, kdo potřebuje „zvláštní“ péči (jako k postiženému).
• Nemluvte na něj v metaforách, pouze doslovně a přesně. Nekonkrétní požadavky a očekávání je děsí. Nepoužívat výrazy „někdy“, „asi“, „uvidíme“. Nepokládejte jim „řečnické otázky“, na které nechcete dostat odpověď.
• V terapii potřebují bezpodmínečné přijetí a mít k psychologovi naprostou důvěru. Stejně tak potřebují absolutně důvěřovat svým přátelům. Když je prvně oslovíte, mohou se cítit nejistí, protože si už předem říkají, že to „zase pokazí“. Nevykládejte si proto jejich rezervovanost jako nezájem, jsou pouze nervózní.
• Chcete-li získat odbornější pohled na komunikaci s Aspíkem, přečtěte si knihu Stigma od Ervinga Goffmana, který podrobně popisuje, jak se chovat k lidem, kteří se „příliš“ odlišují.